MEXIKO

rozloha 1.972.550 Km2 populace   105.000.000 hiv+                       0,5% Spojené Státy Mexické

Jak většina lidí tuší, cesta do Mexika není žádná procházka po Ibize. Jedná se o velmi rozsáhlou, nepříliš bezpečnou zemi a  cestujete-li do Latinské Ameriky obecně poprvé, bude se hodit pár základních rad. Hledáte-li naprosto klidnou dovolenou, nemáte rádi překvapení a chcete si odpočinout ze stresu, Mexiko tím pravým asi nebude  (při objednání zájezdu za 100.000 se však možná objevují vyjímky;-).
Následující rady se budou týkat především "budget travelers" tedy spíš "baťůžkářu" a míň hvězdičkových cestovatelů.
 

Mezi Mexikem a ČR existuje od ledna 2000 bezvízová povinnost pro turistické cesty.Cestuje se na cestovní pas ČR platný minimálně 6 měsíců.

- před cestou do Mexika není na škodu sehnat si (půjčit, zakoupit) nějakého renomovaného průvodce typu "Lonely Planet." Většina informací z podobných výtisků (i když  se jedná o několik let stará výdání) se  zakládá na pravdě. Naleznete tak přesně ty hotely, které potřebujete, s cenami, které potřebujete. Průvodce Vám většinou i nastíní zda se jedná o pohodlné místo s výhledem na moře, nebo "díru" se švábama;-) Stějně tak Vám poví nejzákladnější informace o krajích, městech a městečkách, do kterých se chystáte ohledně toho, co je tam k vidění, kolik (zhruba) tam bude stát  autobus i zda se tam více krade, klima, karnevaly a vůbec to, co chcete vědět. Mezi důležité považuji uvádění přibližných cen autobusů z většiny měst, do většiny nejbližších měst (Mechiko není malá země a náklady na dopravu nejsou zanedbatelné a měly by být zahrnuty "v rozpočtu").

- stejně tak důležité může být i okopírovaní pasu (proč se dozvíte v příštích odstavcích) a výměna peněz za cestovní šeky (to Vám taky povim proč;).

- po příletu na hlavní letiště máte dvě možnosti. Buď projít celou letištní halou (doleva) a na konci zalézt do metra nebo využít služeb taxíků.
Metro není nikterak složité a dá se v něm celkem lehce zorientovat. Lístek si musíte koupit (ve vestibulu u okínka) a platí Vám dokud z metra nevylezete. Vyplatí se koupit pár lístků na víc, podle toho, kolikrát ještě metrem hodláte cestovat. V metru jsou velmi častí kapsáři (při cestě na letiště jsem našel ruku malé slečny v zádní kapse, kde však nic nebylo:-) -nicméně většina lidí ví, že peněženky, pasy a jim podobné cennosti do zadních (lehce přístupných) kapes oblečení i báglů nepatří!!! i pro tento případ však doporučuji, mít okopírovaný pas, nechat si na něj dát při příletu na letiště razítko (my jsme tak neučinili, ale prý se to má) a poslat jej poštou v obálce na české velvyslanectví v Mexiku (adresa je v rámečku na hoře). V případě okradení Vám to může ušetřit spoustu času při vyřizování nového pasu (a mít takovou jistotu může být v některých chvílích příjemné).
- pokud před cestou metrem dáte přednost taxíku, doporučuji využít služby (o které v tuto chvíli nevím přesně jak se jmenuje), která se nachází u východu z prostor letiště směr metro. Jedná se o taxislužbu, u které se platí u okénka (je jich tam hned několik) a zaplatíte za odvoz do Vámi předem označeného sektoru. Každý sektor Mexika city má svou cenu (pro lepší představení - z letiště se terčovitě zvětšují pásma (a tarify). Čim blíž, tim míň platíte. Jistotu, kterou Vám to dává je, že Vás několikanásobně!!!! nenatáhnou "normální" taxikáři stojící u letiště (ti mající všude po letišti lidi, kteří se Vás k nim budou snažit naverbovat -samozřejmě za nejlevnější cenu;-). Také není na škodu vědět, že jedete oficiálním taxíkem, kterej si Vás někam neodveze a neokrade (i když to se stává jen málokdy), nicméně jízdě neoficiálníma taxíkama se pravděpodobně většina z Vás nevyhne. Většina taxíků nejsou v dobrym stavu, ale jste v Mexiku!!! tak podobný věci neřešte. My jsme dokonce měli štěstí na taxikáře, kterej neuměl číst, na semaforech usínal a kdyby nás několikrát ostatní auta neprotroubily (oblíbená činnost místních aut), tak mu přibyl další pořádnej šrám na jeho perfektně (šrámama) naleštěný káře.

- nemá cenu zde zmiňovat všechny zajímavosti Ciudad de Mexico (nabízí je všechny průvodci), jen si neodpustím - jedná se o VELMI ošklivé město (objektivní krása subjektivity:). Nejedná se však o názor čistě můj, ale sdílím ho s většinou lidí, která této metropoli také byla. Jedná se o džungli (urbanisty, zvyklí na Prahu, by po delším projíždění pravděpodobně přepadla nepříjemná úzkost). Město leží v nadmořské výšce 2.300m ("téměř" v mracích) a jako jedno z největších měst světa produkuje slušnou dávku smoku. Smok se však míchá (s již zmíněnými)  velice blízkými mraky (respektive mraky nepouští smok víš) a ....když zde pak svítí slunce, působí to, jako když je u nás melancholická zima (jasno určitě nečekejte - leda by foukal hodně silnej vítr). Do toho si lze představit metropoli s aglomerací okolo 20 miliónů obyvatel a velmi "nesourodou" zástavbou.
Proto jsem po dvou dnech zvolili cíl č.2 Acapulco!

- velkých autobusových nádraží je v hlavním městě několik. Průvodci obvykle poradí, z kterého se vyráží do kterého koutu Mexika (nebo se zeptejte na hotelu). K nádražím se dostanete metrem a při příchodu do vestibulu se před Vámi objeví řada "takových malých přepravních kanceláří":). Každá jezdí za jiný ceny, takže je dobrý si nejřív udělat kolečko, zjistit, která kam jezdí a za kolik a pak ...zaplatit. Než však zaplatíte je dobré zhodnotit cenu versus riziko s cestou spojené. Při jízdě těmi úplně nejlevnějšími autobusy se často setkáte s nějakym tim prostřelenym sklem (jste v Mechiku!) a přepadení prý nebývají vůbec vzácná. Obvykle přepadá někdo z cestujících (kdo propašuje zbraň), nebo si lupiči autobus nějakym způsobem zastaví. Že se nejedná o plané řeči si uvědomíte, když si zaplatíte nějaký dražší autobus (btw.jsou klimatizované). Budete procházet detektorem kovu, přítomný policista Vás ještě projede tim ručnim menšim, "na palubu" si nebudete smět vzít žádnej báglík (ani podezřelou kabelku;) a před odjezdem se Vám v autobuse projde místní kameraman, kterej si Vás pro případ (radši nepřemýšlejte jakej) zdokumentuje. Tyto lepší autobusy nemají ani ve zvyku moc zastavovat (WC je naloděno a při zastavení by se asi musel opakovat ten kontrolovací rituál) a na místo určení doráží až dvojnásobně rychleji než autobusy levnější (ty zastavují v každě "díře").

- po příjezdu do vytyčeného města Vás čeká problém, jak se dostat do hotelu. Pokud budete mít průvodce, už asi budete mít představu a stačí říct taxikáři nebo využijete stejně dobrodružné "MHD". Hromadná doprava spočívá dominantně na autobusech (neklimatizovaných, trošku starých, ale stejně tak krásných a romantických). Nehledejte zastávky, stačí mávnout a říct část města, kde chcete "vyhodit". Směr kam jedou mají (podobně jako ty naše) velkym písmem napsán nad přednim sklem. Jen jako pomůcka pro mapy -  "Zócalo" bývá označení pro hlavní náměstí (pokud mrknete na mapu uděláte si aspoň trochu představu o orientaci centra). Reality Praha okolí s  Byty ale Prodej když Pronájem

-něco málo k Akapulku - jedná se o opačný extrém MexicaCity.......nádhera! Meka všech romantiků;) Pokud chcete vidět město typu Rio De Janeiro s tim rozdílem, že slunce zapadá nad oceánem, nenajdete lepší. Pokud čekáte změnu od dob, kdy tam Belmondo "střílel po plážích" tak jste se (příjemně) zmílili. Až na pár nových hotelů v jižní části zde "místní památkáři" žádnou změnu nedovolili;-). Typickej Latinskoamerickej ráj, však stejně jako jiný latinské ráje může být i pěkně zapeklitej. To když se budete pohybovat v nechvalných čtvrtích nebo pozdě večer. Přepadení se v Mexiku jednoduše na 100% vyloučit nelze, takže je lepší s tim pro případ počítat. Lupičům jde v 99 případech ze 100 jen o peníze (foťák atp.), takže když budete v danou chvíli myslet hezky selskym rozumem, nic se Vám nestane (i proto je dobrý mít cestovní šeky a jiné cennosti nechat třeba v hotelovym trezoru (pokud mu budete věřit). Dobrá "vychytávka" je mít "klokaní kapsu" na doklady a peníze. Je to věcička, podobná ledvince s tim rozdílem, že je zcela plochá a nosíte jí pod kalhotama nebo trenkama. Nicméně je dobré mít i normální hotovost v normální kapse, abyste svého osobního lupiče dostatečně uspokojili a dal pokoj.

- po pár dní strávených v Akapulku jsme se rozhodli pro menší trip do neznáma. Mrkli jsem na mapu a ukázali na jižně položené (několik set kilometrů vzdálené) Puerto Escondido (Schovaný Přístav). Romantycký název spolu s vizitkou surfařskýho ráje (I´m da Surfa;) nám stačil. Sbalili sme bágly a hurá na nádraží. Do Puerta však v tu chvíli jel jen "levnej" autobus a dražší až za několik hodin. V tu chvíli jste na rozcestí. Dobrodružství a riziko nebo pohodlnost a možná nuda. A co teprve cena;) a jeli jsme. Starodávný autobus (s památníčky na četné přepadení) nás bral těmi nejmenšími "dědinami" nahoru i dolu, osazenstvo tvořili pouze místní obyvatelé (cizinci jen za čas zavátý šafrán) a my se jen děsili aby nám nějakej ten místní v nějaký vísce nevytáhl zespoda autobusu bágly a nezmizel s nima v džungli. To bylo ještě před tim, než sme se začli děsit toho, že si nebudem mít šanci odskočit na malou, protože autobus zastavoval jen na "vykopnutí" pasažérů a flegmatickej řidič působil vytrvale. Cesta nakonec trvala 11 hodin!!! ..posledních několik sme seděli v autobuse sami a skrz bažinatý území si  razili stovky kilomtrů nocí.  S úlevou jsme pak vystoupili ve vysněném přístavu, kde i přes hluboké noční hodiny, pořád stál pár taxíků. Jako elixír pak působilo, když nás po místní pláži vezl do námi označeného hotelu. Osvětlené vlny, několik málo bárků Evropsko-Americkýho stylu - surfaři a mladí ze všech koutů (západního světa), Doors, Red Hot... po pár dní v latinskoamerické kultuře nám ta Západní přišla přinejmenším příjemná. Dlouhé prázdné pláže, vlny (ačkoliv ne nijak ideální - hned se lámaly a páč nejsem žádnej z PointBreak, sem si moc nesurf), dále pak pár příjemných restaurací, kaváren, "internetů", půjčoven a konec. Malej ráj v jihovýchodnim Mexiku. Jak už sem ale zmínil, ráje se lehce změní díky místním příhodám. Nám se ta naše stala při návratu z místního baru (asi posledního otevřeného v tu chvíli). Z křovin (na dohled od Baru - asi 70 metrů) vystoupila parta pěti místních s brokovnicema, oznamujíc že jsou policie a že hledaj drogy (neměli ani uniformali a jeden ukázal pochybnej doklad, nicméně hádejte se, když na Vás míří). Začli nás kompletně šacovat, se zvýšeným zájmem o obsah peněženek. Nakonec kámošovi našli v batohu rybičku (nebo něco jako švýcarák) a že ho vezou do vězení. Prý jdeme z baru a v podobných podnicích je nepřípustné mít u sebe "zbraň" a že bude sedět (šlo jim samozřejmě jen o peníze). S kámošem jsem vlezl do auta (neuměl španělsky a oni anglicky), kde nás ze všech stran obsedlo oněch 5 mužů a odvezli kousek za obytnou čtvrť do temné uličky. V tu chvíli se kámošův stav přiblížil panice a mě také poprvé nepříjemně ztuhla krev, co kdyby. Nakonec se ukázalo, že chtějí opravdu jen peníze a díky tomu, že jsem španělsky začal mluvit až tam (do té doby nebylo co, s brokovnicema) dalo se z toho co povídali poznat, že jsou stejně vystrašení jako při nejmenšim já (oficiální nebo federální policie by totiž do vzduchu nestřílela). Nakonec jsem to "ukecal" na v přepočtu 3000 Kč, i když jsme měli víc, nicméně bych to nepřisuzoval svým diplomatickým schopnostem jako spíš jejich taktice něco nechat, cizinci si pak mají na to, aby druhej den autobusem "vypadli" z města a je klid. Kdyby totiž někomu sebrali kompletní peníze a on neměl rezervu v cestovních šecích nebo hotelovym trezoru, šel by pravděpodobně na policii, kde by A)buď seděl někdo z bandy (pravděpodobně se však o policisty nejednalo B)nebo seděl někdo úplně jinej (oficiální policie), která by pak pachatele v tak malym městečku lehce našla. Pro Mexiko je turismus hodně důležitej, proto jakýkoliv stížnosti na přepadení v daných oblastech by mohlo zmobilizovat úřady (na poslání kavalerie;-). A to malí lupiči moc dobře ví.

- Oaxaca - vysoko položené vnitrozemské město s indiánskou kulturou (hodně blízkou té v Guatemale) nás zdrželo jen dva dny na cestě ke Karibiku. Za cíl jsme si dali Veracruz (jeden z nejstarších přístavů v Americe). Nejlevnější hotely bývají často ve "vykřičených" čtvrtích, takže jsme si na sem tam postávající prostitutky už zvykli z MexicoCity. Úžasnej nádech tohoto přístavního města (dusno, všechny ty nádherný pachutě linoucí se z pojizdných stánečků s jídlem, vůně moře) ještě zdobily pravidelné (snad každodenní) karnevalové představení na Zócalu. Velké zaoceánské lodě a rušný přístav budou asi důvod nepříliš bílých pláží, ale Karibik se i přesto nezapře. Díky blížícímu se datu odletu (a docházejícím penězům) jsme však po několika dnech museli zamířit zpátky do vnitrozemí na zpáteční cestu.

I přes všechny rizika, jejichž nádech je na tomto webu asi nepřehlédnutelný, bych Mexiko všem moc doporučil. Rizika jsou zmíněna, aby se na ně člověk připravil (nebyl ze všeho moc vykulenej;-) a  nepřipravili ho o pěkný vzpomínky (vždyť i v pohodě skončený přepadení je dobrá vzpomínka).. Obrovská země s mnoha kulturami (aztécká, májská, v dnešní době samozřejmě i americká), s mnoha přírodními krásami, ohromnými plážemi, nádechem romantiky a dobrodružství z třetího světa, výbornym jídlem, specifickou hudbou, zvykama, prostě koho to neláká, asi nepochopí;-) Jak jsem zmínil, místní lumpové (Vy se s nimi třeba nemusíte setkat) nechtějí ublížit, chtějí jen cennosti, takže když budete mít dvě peněženky, skrytou kapsu... a "ladrona" uspokojíte nějakou lehce obětovatelnou částkou, tak Vás ani nezdrží.

Doufám, že Vám zde zmíněný informace při cestě pomůžou a i kdyby ne, hlavní je si to tam užít (každej podle svýho;-)

Pár fotek z Akapulka.   Reality a Praha to jsou Byty na prodej domy k pronajem a pronájmu prodej s pronájem hele domy kolik domů nemovitost parcela

reklama